Mám pocit, že svět je unavený.
Ne fyzicky. Psychicky.
Jsme zahlceni krizemi, konflikty, výkřiky politiků a nekonečnými reakcemi na ně. Každý den další drama. Další rozdělení. Další důvod být rozhořčený.
A přitom většina z nás chce jen normálně žít. Dělat svou práci. Postarat se o rodinu. Mít klid.
Být informovaný je správné. Ale není nutné denně sledovat všechny hlučné přestřelky. Svět se vyvíjí i bez našeho neustálého rozčilování. Mnohé věci stejně neovlivníme.
Když však hluk přijímáme pořád, bere nám sílu. Začneme mít pocit, že jsme vlečeni událostmi. Že nemáme kontrolu. Že je všechno špatně.
Možná je čas se ztišit.
Ne proto, že bychom byli lhostejní.
Ale proto, že klid je dnes vzácný a potřebný.
Klid dává prostor lásce.
Láska dává prostor porozumění.
A porozumění vrací věci do normálu.
Svět nepotřebuje víc vyděšených lidí.
Potřebuje víc lidí, kteří jsou pevní, laskaví a vnitřně silní.
Možná začít tím, že si nenecháme každý den vzít energii tím, co stejně nezměníme.
Ztišit se neznamená vzdát se.
Znamená to zůstat silný.